CNAWR

Začalo to přesně před rokem, když nám Kačenka napsala nenápadnej mejl, jestli jako nechceme dělat v Plzni závod Alpine Rivers Freestyle Cupu. Poté, co jsme si ujasnili, že se nejedná o kajak kros a že i Mže může být alpská řeka, tak jsme řekli: “proč ne?”

Česká smečko!
Další zpráva z Dojčlandu: sme tak neskutečně hustý, že by ste všichni dost čučeli. Tréninky proběhly za ideálního stavu, což znervóznilo zejména Mr.Špindler Jan (13.místo) and Mr. Vohradský Štěpán (24.místo) natolik, že postoupili do čtvrtfinále. Teď se intenzivně stresují před nadcházejícím kontestem, kde je čeká nekompromisní bitva proti 25. nejlepším kajakářům světa.
Kvalifikace holek a singlů proběhly už včera, a zde je třeba vyzvednout výkon Lukáše Červinky, kterýho jeho brutální jízda nabušená newschoolovejma trickama katapultovala na postupový 5. místo. Předvede se nám tak ve čtvrtečním semifinále. Naše holky úplně nezářily.

Jako už po několikáté jsem se rozhodoval, jestli vyrazím na závody do Grazu, letos jsem se konečně rozhodl, že ano, a nelituju.

Kousek času nám už uplynulo od krásných závodů v Kadani. Co se tam dělo? Co se odehrávalo? Jak to shrnout? No asi jen, že to byla VELKÁ PARÁDIĆKA.

S velkou částí závodníků jsme se v basecampu, na fotbalovém hřišti v Loučovicích, sešli už ve čtvrtek večer, abychom v klidu stihnuli páteční vodu. Protože jsme ale věděli, že poteče až odpoledne, uvítací večírek se rozjel na plné obrátky… No, spali jsme spíš míň než víc. Dopoledne jsme věnovali převážně zewlingu a kolem poledne jsme se přesunuli na hráz, abychom byli z Váňova skoku pryč dřív, než tam stihneme někomu překážet. Voda v pátek tekla jen krátce, tak jsme dali dvě jízdy a vrátili se zpět do kempu. Večer pak proběhla registrace závodníků a pilo se a bylo veselo.

Na akci Nissan outdoor games by Columbia jsem se rozhodl jet někdy v úterý 26. června, když jsem se po pár telefonátech se Zajdou dověděl, že bych snad mohl startovat. To „snad“ v tu chvíli znamenalo, že pokud nepřijede někdo z pozvaných kajakářů, v což jsem docela doufal. 

Tak vážení a milí, první závod letošní sezóny je za námi. Byla to paráda! Lidiček se sešlo vcelku dost. A na tom měla velký podíl skutečnost, že závod byl dobře propagován v mediích, pozvánky jsme mohli shlédnout v Dobrém ránu, v Hydromagazínu, a dokonce pustili upoutávku i v rádiu Beat. Pořadatelé zajistili slušný průtok a dobré počasí.
Ráno jsme se sešli, zaregistrovali jsme se a jelo se. Závod začal zhruba ve 12 hod. Nejdřív jsme jeli hromadně k soutěsce, kde si každý zkusil před závodem sjet trať. Každý si pak musel vynést loď zpátky na start. Přenášení bylo dobrodružné. Po cestě jsme přelézali stromy a různé terénní překážky. Mnohým hrozilo napíchnutí na větev či pád do soutěsky. Byl to takový malý překážkový běh s lodí na zádech.

Ponořím ruku do vody a pocítím chlad. Do obličeje mi cáká studená voda. Spadlý list se mi přilepil na zmrzlou ruku. Všude okolo jich je spousta. Bubníci došili síťku a snaží se vylovit pár listů z vody. O chvíli později jich tam je dvakrát tolik. Klid podzimního dne ruší jen stejnoměrné bručení motorů. V malé nádržce se kolíbají Stary, na kterých se společně s pádlery z Polska snažíme něco natrénovat na víkendový závod. K večeru se tu začali hemžit lidičky připravující poslední závod (CNAWR Rodeo Tour) nebo jen tak se bavící.

Foto: Jirka Langer

Predstavte si, že ste sa práve ocitli v situácií, že vás kamarát žiada o napísanie článku a vy ste pritom nikdy článok nepísali a ako by to nestačilo máte na to tak pol hodinku....potom to dopadne asi takto.....